18 - 20.4.2008 Klubové ježdění Maďarsko
Tak jsem se rozhodl neboli byl jsem donucen napsat článek z této akce, takže tedy zcela pravdivě a objektivně to bylo asi takhle.
Konečně nastal ten netrpělivě očekávaný den odjezdu, na který jsme se dlouho a více či méně úspěšně připravovali .
Jirka musel potupně vrátit na jejich 8de origo nárazníky, jelikož marně čekal na pevnostní několik dlouhých týdnů které ne a ne dorazit z Německa, zřejmě jsou tam již soudruzi dál.
Čehož někteří členové klubu, např. já hanebně využili a nacpali se k němu do dílny na zvedák.
Ale ani mě se smůla nevyhnula, když jsem se chystal namontovat zánovní tlumiče, místo mých již zcela nefunkčních, zjistili jsme, že chybí silentbloky a následně si vzpoměli, že je proradně uzmul před časem člen klubu, rádoby kamarád, Broňa.
Nicméně datum byl stanoven dlouho dopředu a ve chvíli kdy se stanovil čas odjezdu 8 hod ráno se zhroutil Kája, jelikož zrovna v té době měl odvézt ještě několik fůr betonu, takže vyjede později a připojí se k nám až na místě, další se omluvil ve čtvrtek Tomm, protože má svou toy ještě na zvedáku a chybí ložisko na setrvačník a že za námi přijede až v sobotu, jelikož mu chybí dodělat jen pár drobností - namontovat obě převodovky, spojku, komplet brzdy, a zkontrolovat jestli už ryby v jezírku smontovali ten alternátor.
Takže na pevno jsme byli domluveni v Třebíči, v 8 ráno, na Shellce - Jirka a Peťa, Broňa a Peťa (on má taky Petru momentálně) a moje maličkost (Katka nedostala volno v práci). Michal s Pavlou se k nám připojí v Dukovanech, nejpozději o půl deváté. Takže v pátek ráno o ? na 8 byli na čerpací stanici pouze Bublina s Jirkou a Peťa, já přijel 8.10, jelikož jsem musel umístit dceru do školky a koupit tabák. Čekali jsme na Broňu a čekání nám zpestřil Kája, který nám dovezl překvapení, krásné samolepky, které nechal vyrobit specielně pro tuto akci, naše nadšení bylo obrovské a nekalil ho ani fakt, že chtěl celých 20 Kč za kus. V té chvíli se také objevil člen klubu Hubert s telefonem u každýho ucha, který pro velké pracovní vytížení nemohl jet s námi, popřál nám šťastnou cestu, Karel mu prodal výhodně nálepku za 40 Kč (protože chudák nejede) a odjel za prací, jestli takhle vydrží pracovat aspoň do konce roku tak z ára přesedlá rovnou do hummera - teda jestli bude chtít. Ve ? na 9 se přiřítil Broňa, jakou výmluvu uvedl si nepamatuju, ale odevzdal omluvenku v podobě lahve vitamínu RUM, tak jsme mu odpustili a vyrazili směr Dukovany, když jsme dorazili na dukovanskou čerpačku Michal ještě dokončoval úpravu navijáku, takže ta skoro hodina zpoždění mu nakonec přišla vhod.
A vyrazili sme směr Mikulov, Břeclav, Lanžhot, cesta ubíhala bez mimořádných událostí, asi 10 km před Mikulovem mi volá Láďa z Brna, kde jsme, jelikož byl ještě s kamarádem Jirkou přizván na akci, čekali na nás mezi Lanžhotem a Kůty a protože jsem ho ujistil že v 10 hodin sme tam na tuty - tak v 11hod. lehce znervózněl, ujistil jsem ho že za chvilku jsme tam a pokračovali v jízdě. Ještě v Břeclavi jsme doplnili naftu, koupili čerstvé pečivo, já se pokusil kolemjdoucím prodat zbylé samolepky, bohužel neúspěšně, přestože jsem je vydával za bony do tuzexu.
Po chvilce jízdy jsme překročili hranici a setkali se konečně s kamarády Brňáky, takže jsme byli komplet. Na čele kolony vedoucí výpravy Michal s Pavlou v Patrolu GR, pak Vláďa z dcerou Helčou v Toy 80, dál Jirka s přítelkyní či manželkou v Land Roveru, potom Broňa s Peťou v Toy 80, dál Jirka s Peťou v Toy 80, (tak mě napadá, že máme v klubu nějak moc Toy 80 a Peter a to má ještě dorazit Tomm a Karel taky v Toy 80 - ještě že s Bohunkou a Míšou) a nakonec kolonu sem uzavíral já ve svým úžasným GR páč někdo tu bandu musí hlídat. Potom už následovala jen nudná slovenská dálnice do Bratislavy, průjezd Bratislavou zpestřoval pouze Jirka, když protůroval motor jejich Toy s namontovaným laděným výfukem tak děsil i motorkáře, hlavně v tunelu to nemělo chybu, to jsme řičeli nadšením a přemlouvali Michala, ať někde otočí, že si ho dáme ještě jednou. Zbytek cesty uběhl celkem v klidu, až na malou bezvýznamnou epizodu, no prostě sem se ztratil. V nějakým městečku či vesnici mi kolona na světlech odjela, pak tam šnekovala autoškola, nedalo se předjet a najednou sem byl sám, kontakt jsem sice udržoval s výpravou přes CB, ale vizuální kontakt ničím nenahradíš, tak se stalo v Dunajskej Stredě. Vzpomenuv na Michalovo upozornění (kdyby ste se někdo ztratil tak jedem Dunajská Streda-Komárno) jak sem uviděl šipku Dunaj. Streda, - tak sem to tam okamžitě vohnul a jen tak pro ten pocit povídám do CB tady před tim mostkem do prava žeo? No a odpověď je jasná - no tam rozhodně nee, jenže bylo pozdě, sjezd zpátky nebyl a těch 400 m jízdy v protisměru sem riskovat nechtěl, tak povídám - projedu D.S. a vy na mě počkejte, jenže lehko se poví a těžko udělá, navigace a map nemaje, jelikož jsem sociálka, ale všem tvrdím, kdo začne používat navigaci přestane používat mozek, tak si povídám Ozzy pěkně po staru podle cedulí, jenže na jednom kruháči Komárno značený, na dvou ne, začínají mě ty slováci pěkně srát, po půl hodině bloudění po městě mě už serou docela dost, zvlášť když začínám potkávat známý tváře na chodníku, tak si říkám že něco je špatně, ale zase ptát se na základní věci jako na cestu do Komárna se mi nechce, zvlášť dyš člověk vypadá jako světoběžník, tak jezdím dokola a dělám jako že se kochám krásama toho pitomýho hnusnýho města, když v tom spása - zaslechnu Michala v CB, jako že jestli chci vyjet eště neska. Hurá -Michale řekni mi něco inýho neš Komárno. Tak dostávám číslo silnice a bližší cíl a je vyhráno, za okamžik nacházím správnou silnici a je to v suchu, akorát já teď musím čekat na kolonu, jelikož sem se nějak dostal před ně. Konečně mě dojíždějí a sem jen tak pro jistotu zařazen hned za Michala, prej tam chcou dojet eště dneska bručouni. Ale ani tato pozice není nejvhodnější, jelikož starej šťoura Jirka (už mi objevil nejednu rádoby závadu) mi za chvíli škodolibě hlásí - vole šmajdá ti zadní kolo a čím dál víc, tak ještě jedna zastávka, kontrola uchycení kola a ložiska, samozřejmě vše pevné jako skála, ještě přejet Dunaj a jeden zajímavej železniční přejezd, kde vlaky jezdí asi po půl minutě a jsme v Maďarsku. Asi 4 km od hranic u městečka Ács jsme u cíle, takže nakonec s asi 2 a půl hodinovým zpožděním dorážíme na místo - do areálu O-R-C-A čili off-road-center-acs, jelikož jsme nahlášeni předem tak na nás již personál čeká (dva celkem příjemní rakušáci) a asi už dlouho, no zdržel sem se ráno s tím tabákem. Michal, který vládne dobře němčinou, vše domlouvá, jediné čemu rozumím je slovo masochizmus, takže chvíli přemýšlím, jestli jsem se přihlásil do správné výpravy, ale ostatní zůstávají v klidu a začínají lejt, takže to pouštím z hlavy a du si taky otevřít první pivo, potom zaplatíme poplatek 50 EUR na auto, za prodloužený víkend to není zas tak moc, dybych seděl pátek, sobota, neděle v hospodě tak zaplatím víc, po registraci dostanem plánek s prostorem a jsme seznámeni s pravidly chování v prostoru, jsou v podstatě dvě pravidla nevyjíždět na okolní pozemky a uklidit si po sobě bordel, tomu celkem rozumíme a jdem si otevřít další pivo, přitom vyjedem na obhlídku.
Areál, přestože není příliš rozlehlý asi 80ha, je hodně členitý a tím taky zajímavý. Je tam možnost jezdit v pískovně sjezdy, výjezdy, náklony vše na písku, taky se tam nachází trialová sekce neboli velbloudí hrby, pro bahnomili je k dispozici bažina, pro vodomili brod a potok, pro extrémní vodomili pak Dunaj. Je tam taky lesní a křovinatá pasáž, dalo by se říct, že každý si tam najde to svoje, takže kroužíme areálem až dojedeme k Dunaji, tam si dáváme pozdní oběd a je to nádhera, kolikrát se podaří, abys namočil kola svýho offu do Dunaje, sledoval nákladní lodě a kolem sebe partu stejně postiženejch lidí.
Nicméně, konec sentimentu, jde se jezdit, vyrážíme prubnout bažinku a první to vodskáče Vláďa, hnedle ze začátku, čirou náhodou přichází vo lem nad levým zadním kolem svý Toy, prý leštěnky, ale jelikož Vláďa je borec z Brna, nic si z toho nedělá a vrhá pod plynem svoji 8de, bývalou leštěnku, znovu do bažiny a prásk - předek mizí v bažině a ještě se slušně napích na větev - málem kmen - co byla v bahně a noří ji asi 20 cm do auta, nic se nedá dělat, přijíždí Michal se svým GR a zahajuje záchranou akci.
Po chvíli je Vláďa na svobodě a jelikož odvážnému nebo ožralému štěstí přeje, větev minula jak blinkr, tak chladič, poté opouštíme bažinu, projedeme část velbloudích hrbů, kde Michal objeví louži - spíš takovou malou bažinku - a jelikož pro Michala je každá louže zajímavá okamžitě se do ní vrhá a ejhle je to celkem hluboký, takže s úspěchem zapadl, ale bojuje se svým patrolem …. a dostává se z bahení pasti vlastní silou, za cenu rozbitého zadního světla, inu patrol je patrol. Následovat ho nikdo nehodlá, ani z toyotářů - nemaje mezi sebou největšího pacienta Tomma a já? Co bych tam dělal, patrol jim to nakonec už ukázal a světlo se mi lepit po 10té nechce, začíná lehce pršet, tak se vydáme hledat místo na kemp, ještě projedem písečnou pasáž a nacházíme hezké místo, parkujeme a rozkládáme plachtu pod kterou prožijeme velkou část noci. Konečně přijíždí Kája s Míšou a se svojí Toy, takže Toyoty začínají být v převaze.
Vláďa vykulí sud piva a merunkovici i s merunkama, ostatní lahve s rumem, do čaje a kávy a někteří si dokonce začnou připravovat večeři, ale hlavně všichni lejem, začátek zkázy byl celkem nevinný v podobě lahve tatranského čaje, kterou jsem dlužil Jiříkovi, za jeden úctyhodný herecký výkon, který předvedl v nejmenované firmě, když jsem v pátek o půl druhé nutně potřeboval stočit podložky nad pružiny svého GR, dodnes mají dobrý pocit, že zachránili stamilionové hodnoty.
Kdyby chudáci věděli, že sme bastlili auto na kravení, no nevím, nicméně kořalka, aspoň pro mě výtečná, krásně hřála a ty bylinky, no prostě s počtem vypitých štamprlat mám ty naše bratry Slovenský čím dál radši a po pátým panáku sem jim dokonce odpustil špatný značení v D.S. a že nám zabili Vavrouška. Tak nám čas příjemně plyne, krásně všechno patláme dohromady - pivo, merunkovice, rum, tatranský čaj a ještě jeden nebo dva druhy kořalky který si už nepamatuju.
Probíráme různá témata, vede naprostý evergreen Patrol vs Toyota a už standartní úchylárny -
jako hadice, hadičky, svazovačky, a další různé praktiky, pokaždé si už myslím, že mně nic nemůže překvapit, ale Michal - bezkonkurenční odborník mě dostal s hitem letošního roku s urinálním trychtýřem.
Takže nám noc spokojeně plyne, někteří slabší jedinci už postupně odcházejí spát, se slovy -proč kua mám to auto tak vysoký - a když v brzkých ranních hodinách Kája s Vládou za řevu - Broňo ukaž bílou velrybu - mu kývou s autem, usoudím, že je na čase taky jít spát.
Ráno mě vzbudí 3 věci - klapot deště na auto, pocit děsný kocoviny a hlas Karla,, koukejte na pražáky jak spěj - a čumí mi do auta, takže mi nezbývá než vstát a uvařit si první rum s kafem.
Poté vyhlašujeme s Karlem soutěž o největšího pražáka, postupně se budí další chovanci off ústavu a snaží se dát trochu dohromady většinou to řeší jako já, dají si něco s rumem.
Soutěž o největšího pražáka, rozdílem třídy, vyhrává Broňa - asi ho ty dva v noci hodně ukolíbali.
Takže když se dáme trochu do kupy a déšť ustal, vyrážíme jezdit, volíme písečnou sekci a zkoušíme různé výjezdy, no prostě kravíme, stále v duchu rivality toy kontra patrol, Broňa si ještě stihne na jednom výjezdu rozbít př. světlo, dělá jako že nic, ale jeho vlhký pohled ho prozradil. Tak si spokojeně kroužíme, když Jirka z Land Roverem prohlašuje, že je nuda jezdit tam kde už někdo jezdil a že je třeba jezdit tam kde nikdo nejel a hned si zvolí opravdu hodně prudkej a dlouhej sjezd, Michal vyráží za ním a když si zrovna říkám, že bych to taky zkusil?
Vidím - Land Rover má zadní kola ve vzduchu a zadek začíná předbíhat předek a už je to tady, v co sme ani nedoufali, efektní bůček a mohla bejt i budka a možná i dvojitá - nebejt 3 břízek.
Jednu, Land Rover skolil, ale ostatní ho podrželi, vyrážíme na záchranou akci, Jirka už leze ven, je v pořádku. Spolujezdkyně sním nejela, ta ho točila na kameru, nevím jak mu bylo doopravdy, ale jevil se celkem vysmátej, jako tím stylem - to je normální, nebezpečí je mý druhý jméno, ale doma to nezkoušejte. Michal, kterej byl nachystanej nahoře, že pojede taky, se teď hodil v podobě navijáku, takže za chvíli byl lanďák zpátky na kolech, kupodivu přežil celkem bez větších škod.
Prohlý přední sloupek rozbité přední okno podle Jirky v pohodě, páč vokno má už vobjednaný neb bylo poškrábaný a sloupek taky v poho, aspon si ho natře, bo ho tam měl lehce vorezlej, no prostě oceloví chlapi, ti kuci z Brna. Nutno podotknout, že já i Michal jsme od záměru to sjet taky upustili i když věřím, že by to patroly daly v poho, ale naco dráždit hada bosou nohou, že? Zvláště, když s tim Katka jezdi do práce a s holkou do školky.
Po kaskadérské vložce odjíždím za toyotářema Jirkou a Broňou, objevili epesní výjezd, takže jedu zastupovat GR, ostatní jedou pokořit potok, chcou zjistit jestli se dá zajet až do Dunaje.
Takže zjistili pravidlo č. 3, že se nesmí jezdit potokem do Dunaje .
My se zatím pokoušíme zdolat onen výjezd, je hodně prudkej a ti dva pacienti už tam dokázali svýma extrem vzorkama vykutat díry asi do pasu, toyoty nedaly, nastupuju já, říkám si no jednou to zkusím, byl to výjezd náročnej, po 4 pokusu si říkám - handicap v motoru musíš nahradit velikostí srdce a hlavně delším rozjezdem, tak sem tam vletěl, rána, koukám čumák vot auta před vočima, no musel sem stát na tažným, aspon mě to tak připadalo a dopadl sem přesně tam, kam dojeli toyotáři, takže čest značky byla zachráněna celkem beze škod, když nepočítám, že mi uletěl knoflík vot kalhot, vo čistotě slipů se zmiňovat nebudu.
Poté se přesouváme na oběd na naše místo k Dunaji, také se ozývá Tomm z Třebíče, vše hotovo za chvíli vyrážím, začíná pršet a žene se bouřka, když už prší celkem hodně vyrážíme prozkoumat lesnato-křovinaté pasáže kolem potoka a začíná celkem slušná bouřka a skoro průtrž mračen, půda je hodně promočená a klouže jako ňákej gelíček, je problém se udržet ve stopě a o tom někam zatočit ani nemluvě, když se nebesa otevřela opravdu prší fest, přišel hodně ale hodně prudkej a dlouhej výjezd, Jirka z Toy díky extrem vzorku a poté co zahrádkou se stanem vykácel půlku lesa - dává, za ním Broňa, taky s Toy a extrem vzorkem dává, ale my zbývající na obyč mtčkách nemáme šanci, zvlášt dyš ty dva to tam zorali jak banda divokejch sviní, zajedu do poloviny první třetiny výjezdu, kola se bezmocně protáčejí v bahně, kloužu na bok a končím ve křoví nalepenej na stromě kterej Jirka zahrádkou nestačil zbourat, v mém směru kam potřebuju jet není za co uvázat lano, proto ze sebezapřením volám do síba - Ty Broňo, ehm mohl bys, ehm mě vytáhnout? - Broňa, že klidně, vylézám z auta a hned ležím na zemi, tak to pekelně klouže, připínám si lano Broňova navijáku k autu a už mě smejčí, se škodolibým úsměškem ve tváři mě vleče za ukrutnýho praštění větví tím největším křovím a dalším bordelem, moje úžasné GR trpí pod nárazy větví a já tiše trpím s ním, v tom začíná auto opět klouzat do boku a já už podruhé za jediný den málem znečistím slípy.
Kmen padlého stromu se zastavuje několik milimetrů od mých bočních oken.
Pěkně poprosím Broňu aby přejel na výhodnější pozici, což není také zrovna jednoduchá operace, nicméně po chvíli se daří a následně i já sem vytažen na jakousi terasu, potom druhou třetinu svahu vyjíždím a poslední se vytáhnu navijákem, Broňu už raději využiju jen jako kotvu.
Konečně nahoře, ohlédnu se dolů a srdce každého offrouďáka musí zaplesat, skoro jako rainforest challenge, auta v různých úrovních svahu, motory řvou, navijáky kvílí, lidi se vlečou s lanama a kurtama do strmého svahu, z nebe padají provazy deště, Jirka z Land Roverem se stará o kouřovou clonu, asi přece dopolední bůček tak úplně nezůstal bez následků, no prostě nádhera a tak se všichni tahají a válí v blátě dobré 2 hodiny inu skvělá příprava na Rumunsko, konečně všichni nahoře a jako zázrakem přestává pršet jako gdyš utne, ještě sjet jeden nepříjemný sjezd ale dole končí loučkou, takže úniková zóna je k dispozici dyby něco.
Jelikož jsme všichni řádně promočení, odjíždíme zakempovat a lízat si rány, kupodivu patrol v pořádku, když vzpomenu čím prošel je to zázrak, přibylo jen pár set škrábanců, Michal taky nehlásí žádný škody, jen Broňa si neustále stěžuje, že mu mlátí spojovačka do kostí, ale vo tom mluví co jsme vyjeli a Karlovi se podařilo utrhnout silentblok na motoru.
No a Jirkův Land Rover žere olej skoro stejně jak naftu.
Tomm se hlásí, že nakonec nevyjeli, jelikož když sbalený na cestu sedli do auta a Tomm pustil topení, vylinul se tak příšernej smrad, že to prostě nešlo. Asi myši se rozhodli pochcípat v jeho topení, což mi vůbec nejde do hlavy, že by za toho pouze ? roku, co mu to stálo na dvoře se tam ňáký mohli dostat.
Jirka s Lanďákem hlásí odjezd domů a Vláďa jede s ním kdyby něco, hlavně nám nechává sud na dopití, což posléze činíme, ale jelikož jsme řádně promočení tento večer je ve znamení horkých nápojů, já poctivě střídám kafe s rumem, čaj s rumem, grog, škoda jen že mi kamarádi zabránili nalít do čaje s rumem citronový sirup co jsem objevil v autě z loňského Rumunska, který sem chtěl z nostalgie použít. Také se objevují rakušáci a dávají nám 2 petky vína, prý velice dobrého, přímo ze sklepa, já sem teda do toho nešel, ale gdo ochutnal, tak tvrdil, že nic tak hnusného ještě nepil, inu jiný kraj jiná chuť.
Nutno podotknout, že tato noc nebyla tak bouřlivá jako ta včerejší, jen Broňa se stále dožadoval ňákýho stanoviska od Jirky jak odstranit to ťukání a Jirka stále dokola opakoval -zvednout. Ještěže nepřijel Tomm, to by byly na pořadu ještě reduktory, já sem si aspoň se ženskejma vyměnil zkušenosti jak nejlíp upíct mramorovou bábovku.
A taky sme grilovali, Michal dal do placu jako předkrm vynikající bavorské buřtíky, Jirka s Peťou a Já naložené maso a tak sme se nadlábli, oheň hořel, popíjeli sme a klábosili no prostě absolutní pohoda, kolem 11 přišla sms od Vládi, že už dorazili do ČR a sou v pořádku, takže vše dobře dopadlo. Již skoro ve finále si Michal vzpoměl, že má víno na svaření, tak ho nalil do ešusu a dal svařit ke mně do auta, trochu sme pozapoměli a měl sem auto plný alkoholový mlhy, no aspoň, kdyby mě v noci vzbudil absťák, tak stáhnu jazykem tapecírunk na stropě a dostanu se z nejhoršího, říkám si a uklidněn jdu spát.
Ráno nás vítá slunečná modrá obloha, soutěž o největšího pražáka s podivem vyhrává opět Broňa i když ho nikdo nekolíbal.
Lehce posnídáme, Kája opraví vadný silentblok kurtou,Broňa se několiksetkrát zeptá Jirky, tak co myslíš to ťukání jak bys odstranil a Jirka stokrát - zvedni to.
A vyrážíme jezdit, na rozjezd si dáme písečnou sekci, toyotisti se začnou ukájet na jednom výjezdu, když jim zrovna chci ukázat jak to umí patrol, chrup a beze slova mě opouští volnoběžka, s Michalovou pomocí, asi se cítí trochu zodpovědnej, protože je před časem předělával na manuály, provádíme výměnu, což není problém, protože správný strojník patrola jich má vždy několik v zásobě. Rychle ukázat toyotám jak se to dělá, samo že na poprvý a vyrážíme ještě na velbloudí hrby, tam si hezky triálkujem, kocháme se, jak nám to pěkně kříží, když přijíždí skupina rakušáků, kteří přijeli už v sobotu a zatím nám toho moc neukázali, jejich teréní jízda spočívala hlavně v tom, že jezdili rychle po polní cestě. Zvědavě nás okukovali, fotili a dokonce se i jeden odvážlivec pustil za náma, když však asi na třetím hrbu dostal svou toy na tři kola z neznámých důvodů opustil trať. Nutno podotknout, že zde vedly patroly, jelikož tady převaha v síle motoru a extrem obutí nebyla podstatná, obě GR bez zaváhání a bez špér. Peťa s jejich toy, s rozsvícenou palubkou všema špérama se na jednom hrbu tak nešťastně zašprcla, že na jedný straně hrozilo odpreparování nášlapu a na straně druhý bůček, nakonec to dobře dopadlo. Po Karlovi, který vyrazil zachránit čest značky zbyl na trati - jeden nášlap, výfuk a sebevědomí. Takže sme jim trochu vrátili ten sobotní rainforest challenge, vůbec si myslím, že v soutěži značek to tentokráte byla velká plichta.
Pak už jen hurá do brodu provést očistu automobilů, kde se Broňa pomstil Michalovi, hodil takovou tsunami, že mu odplavil kecky. Poté už jen oběd, návštěva rakušáků, postahování fotek a vyrážíme k domovu.
Zpáteční cesta uběhla bez dobrodružství, v Bratislavě si k našemu velkému nadšení Jirka neodpustil opět zvukovou vložku a zbytek cesty už jen nuda, v Břeclavi kafe a zmrzlina a domů.
Můj názor na akci, určitě to stálo za to, krásný poježdění, dobrá parta a nakonec i to počasí celkem vyšlo takže 1A.
Pokud jsem v článku na něco nebo na někoho zapoměl a nebo někoho urazil nebyl to záměr a omlouvám se za to.
Ozzy
